Přenos v testu

Pokud pozorně sledujete naše zprávy, pravděpodobně už víte, že jsem velkým fanouškem hororových her – a to je přesně důvod, proč jsem se od herního dema na Gamescom těšil na noční můru (VR-)Game Transference od Ubisoftu. O několik děsivých hodin později vám mohu říci, zda to očekávání stálo za to.

Vítejte v Psycho-Matrixu

Transference vás vrhne přímo do příběhu, aniž byste příliš vysvětlovali: Krátký klip v kvalitě domácího videa vám prozradí, že pan Raymond Hayes zjevně přišel na to, jak přenést vědomí lidí do virtuální reality, a že se nyní bude se svou rodinou stěhovat. A budete následovat. O chvíli později se ocitnete před budovou v neonových barvách a samotná hra začíná.

Vaším úkolem je projít místnostmi slash labu bytu a zjistit, co se vlastně stalo, pomocí dílků skládačky v podobě video logů, dopisů, audio logů a dalších. Což se rychle vyjasní: Celá akce nebyla zaručena žádným tahem, který rodina s radostí plánovala.

Něco je špatně se světlem…

Jakmile vyřešíte první hádanku a vstoupíte do budovy, všimnete si, že jsou zde dvě věci, které jsou zde zcela špatně: Na jedné straně zde zjevně nežije pouze digitální Hayesova rodina, ale také stínové pixelové monstrum, které přepadne tě ve tmě. Navíc, v nejlepším Silent Hill způsobu, se zde setkávají dva rozměry: Zatímco se procházíte v opuštěných a již strašidelných místnostech, které stále vypadají víceméně normálně, otočením vypínače se dostanete do ještě zlověstnější varianty. Místnosti jsou zde blokovány těžkými kovovými dveřmi, herny rozbité na kusy a útulné zařízení nahrazené chladnými počítačovými strukturami. Zatím je vše dobré.

Klíčovým slovem v Transference je atmosféra: Záhadné vzkazy na zdech, videa vyprávějící o ustaraném otci, umělecké matce, chytrém, kreativním dítěti – ale i rozpadlé rodině – zpočátku vzbuzují zvědavost, co se tu stalo. Chcete-li se dozvědět více, běhejte a sbírejte předměty, které chcete použít jinde nebo je jednoduše prozkoumejte, ačkoli jejich časté prohlížení také spouští zvukové záznamy. Zatímco ve verzi pro VR-PC můžete použít ovladač Move k přesunu věcí sami, musíte si vystačit s bezdrátovým ovladačem na PS4 a sledujte a otáčejte s R2 nebo L2 nebo pravou páčkou. V obou verzích míříte na interakční body pohybem hlavy, což ve většině hry funguje docela dobře, ale na některých místech vyžaduje poloviční akrobatická čísla. Na velmi zvláštním místě jsem se musel otáčet, natahovat a otáčet asi pět minut, dokud nebyl filmový kotouč konečně označen – nezábavné.

Příběh je vyprávěn lineárně, a pokud jste napůl chytří při luštění, budete mít také dosáhl konce během pouhých dvou až tří hodin . Ale ještě není konec, protože první běh vám pravděpodobně dá jen některé z odpovědí, které hledáte. Mezitím je na vás, abyste našli všechny video a audio protokoly rozmístěné po celé hře, aby tvořily zbytek příběhu. O tom, zda to hovoří pro skvělou hodnotu opakování nebo špatné vyprávění, rozhoduje osobní vkus. Osobně bych uvítal trochu více informací již při obvyklém běhu.

Pryč od virtuálních světů

Transference je především VR hra, což je patrné zejména při pohledu na – rovněž integrovanou – non-VR verzi. Zde můžete pohybovat bodem uprostřed vašeho zorného pole pomocí analogové páčky a poté mířit na věci a interagovat s nimi stejným způsobem jako ve verzi pro VR. Na rozdíl od intuitivního ovládání VR je to celé trochu zdlouhavé, zejména proto, že nemůžete převrátit kameru a křížové ovládání cíle – velký mínus pro někoho, jako jsem já, kdo si hraje s obrácenou kamerou. V této variantě trpí i atmosféra: To, co se ve VR jeví jako nádherně bláznivé a děsivé – od mihotání světla přes přízračné vystupování členů rodiny až po zkreslené prostředí, chůzi po stropě, fragmenty kódu a další – se najednou nezdá ani poloviční. stejně vzrušující na normální obrazovce.

Více interaktivní film než hororová hra

Když jsem spouštěl Transference, očekával jsem strašidelnou příběhovou hru s šokujícími momenty a hádankami – ale úplně tomu neodpovídá. Existují hádanky, ale všechny jsou velmi snadno vidět skrz a jsou omezeny hlavně na akce „přidat položku x do slotu y“; a i přes neskutečnou atmosféru místností bych hru zařadil jako thriller/horor i do kategorie psychodrama: děsivé momenty tu nejsou skoro žádné, monstrum se až na pár spoušťových bodů drží dobře ve tmě a dá se mu vyhnout tak po vás nic nejede a nedochází ani k žádným smrtelným chybám. Ale to neznamená, že ta zkušenost byla špatná – prostě to nebylo to, v co jsem doufal. Místo toho se vám zobrazí spíše děsivý psycho film , kterou sami hrajete.

Pár slov k technologii

Jak již bylo napsáno výše, hlavním klíčovým slovem v Transference je atmosféra a zde hra boduje v plné délce: Jednoduchý, ale zlověstný zvuk, skvělí herci s prvotřídním hlasovým projevem, stejně jako správně umístěné světlo, zkreslení a efekty fragmentů poskytují tu správnou náladu: matoucí, děsivý, psychotický. Grafika se nachází v horní polovině pole pro hru VR, a proto je také přesvědčivá. A co víc, bohatost detailů, která zde byla zakomponována, je něčím, co vyniká pozitivně – především díky zahrnutí skutečných herců a použití fotografických textur. Tedy alespoň v tomto bodě titul dělá vše správně.

Jako výsledek

Přenos mi to neusnadňuje. Na jednu stranu jsem se u titulu hodně bavil, ale na druhou zanechává i trochu dutý pocit. Je jasné, že přenos nebyl to, co jsem očekával. Nebylo zde téměř cítit žádné strašidelné napětí a děj – alespoň pokud primárně sledujete hlavní úkoly – je vyprávěn tak tajemně, že i na konci hry máte jen mlhavou představu, co se vlastně stalo. Pokud si dáte tu práci a prohledáte všechny video a audio logy, zápletka bude jasnější, ale otázkou je, kolik hráčů si užije prohrání dvou až tříhodinového příběhu včetně poněkud nenápaditých hádanek několikrát, aby je našli. Bohužel také není možné na konci znovu prohledat všechny místnosti. Můj tip proto: Pokud chcete hrát primárně na atmosféru a (většinou docela povedený) VR zážitek, přidejte titul bez váhání; pokud na druhou stranu doufáte v dobře promyšlenou logickou hru s faktorem Psycho/Grusel, pak raději nechte prsty.

• Co je přenos? VR psycho hra s pěknou prezentací, ale krátkou herní dobou a málo výzev
• Platformy: PC (Oculus Rift a HTC Vive), PS4 (PSVR)
• Testováno: Verze PSVR
• Vývojář / vydavatel: Spectrevision, Ubisoft / Ubisoft
• Uvolnění: 18. září 2018