Vizáž – hraná

Strach. Jako parazit se vyživuje z mých nervů, paralyzuje mé tělo, mrazí každou racionální myšlenku v ledovém chladu. Co jsem udělal? Jak jsem mohl skončit v této noční můře? jsem ztracen ve tmě. Doprovázen monotónním rytmem mého srdečního tepu a chrastivým zvukem sípavého dechu. Cítím, jak mi srdce bije rychleji, tlak v hlavě se zvyšuje. Toto sípání, které ruší ticho, není moje. Už je to dlouho, co jsem se odvážil dýchat. Najednou slyším, jak se to hrozné dýchání pohybuje směrem ke mně šouravými malými krůčky. Sahám po foťáku, snad blesk dokáže odhalit tu hrůzu ve tmě. Myšlenka, za kterou bych měl hořce zaplatit…

Legendy vytvářejí smrt

Legendy vytvářejí smrt, jak se říká. Možná proto P.T. stále straší v hlavách těch, kteří měli to štěstí, že ji mohli hrát. V roce 2014 Hideo Kojima a Guillermo del Torro oznámili Silent Hills ve formě dnes již legendárního hratelného teaseru. Z pohledu ega jsme mohli prozkoumat dům, jehož interiér pronásledují hrozné bytosti. Díky obratné režii a promyšleným trikům nás dva mistři svého umění dokázali konfrontovat s dosud neznámým pocitem strachu. O to větší bylo zklamání fanoušků, když byl po neshodách mezi Kojimou a Konami angažován Silent Hills.

Přestože si hrůzy Silent Hills nikdy nebudeme moci užít, P.T. znovu oživil nedávno zaprášený hororový žánr. Layers of Fear a Outlast pro mě patří k nejlepším hororovým titulům vůbec. Ať už by to bylo bez P.T. v této podobě lze pochybovat, měl jsem posledních pár dní možnost podívat se na dalšího duchovního dědice Silent Hills: Visage. Po šestihodinové pekelné jízdě jsem si jistý, že jsem tady neřešil jen další hororovou hru, ale možná s budoucím králem žánru.

Duch a temnota

Ve verzi Early Access Visage zažíváme jednu ze čtyř kapitol v hotové verzi. I když samozřejmě stále velmi omezená „Lucy's Chapter“ se ukazuje jako velmi intenzivní. Na začátku jsme tedy svědky trojnásobné vraždy plus sebevraždy vraha. O několik sekund později se probouzíme v domě plném temných chodeb a strašidelných zvuků.

Vizáž pomalu rozvíjí svou hrůzu. Občas praskne žárovka, televize se sama zapne nebo se objeví kresby na stěnách, kde ještě krátce předtím žádné nebyly. Skutečnost, že mnoho z těchto situací je generováno náhodně činí zážitek z Visage úžasně nepředvídatelným. Zcela převládající temnota nám situaci nutně neulehčuje. Pokud naše postava stojí příliš dlouho ve tmě, ztrácí duševní stabilitu – Cthulhu posílá pozdravy. Čím labilnější je náš duševní stav, tím násilnější jsou incidenty v domě a nebezpečnější se stává nadpřirozená přítomnost, která v něm žene jeho neplechu. Naštěstí se vždy dají najít zapalovače, abyste si alespoň viděli ruku před oči. V dalším průběhu kapitoly objevíme také starý fotoaparát s bleskem. Tato zatracená část je zodpovědná za některé z nejnepříjemnějších a děsivé okamžiky, které jsem v hororové hře zažil po dlouhou dobu. Nedovedete si představit, jak velká hrůza může být ve zlomku vteřiny.

Visage otevírá velké kino v atmosféře velkého světla a stínu. Úžasná je také úroveň detailů: když se podíváte na předmět, můžete v odrazu světla vidět staré otisky prstů. Při inscenaci Visage dokazuje, že dobrý horor může být i jemný. Pokud si například všimnete, že něco kouká dovnitř okna až při třetím pohledu. Nebo plyšová hračka pro děti po krátkém pohledu jinam najednou sedí kde jinde než dříve. Přesně tyto malé okamžiky zasáhly mé centrum úzkosti s přesností, která mi dlouho chyběla.

Jeho příběh Visage vypráví – alespoň v Early Access – prostřednictvím svého prostředí. Je zcela jasné, že došlo k tragédii, která rodinu uvrhla do hlubokého traumatu. Ale jsem si jistý, že nějaké další detaily příběhu dostaneme v hotové verzi. Jsou tedy místnosti, do kterých v aktuální verzi Visage zatím nemůžeme vstoupit. Jsem si také jistý, že v dokončené hře nezažijeme kapitolu v její inscenaci jeden na jednoho jako nyní. Sekce obsažená v Early Access byla dokončena za zhruba 4 až 6 hodin, mimochodem pro pozdější plnou verzi vývojáři slibují celkem čtyři kapitoly s herní dobou kolem 20 hodin.

Jako výsledek

Vývoj vizáže sleduji už poměrně dlouho. Jako velký fanoušek her jako Layers of Fear nebo první Outlast se zdálo, že Visage jde přesně tím směrem, který jsem od hry tohoto žánru očekával. Silná atmosféra a hrůza nad rámec Jump Scares. Vizáž má také takové děsivé momenty, ale ty nejsou inflační a většinou tak dobře umístěné, že vás znovu a znovu nastydnou. Záhada kolem osudu rodiny domu nebo entity, kterou straší, je dobře naznačena, ale v současné verzi ještě není zcela objasněna. Visage mě už ve své současné podobě konfrontoval s těmi nejděsivějšími a nejkrásnějšími okamžiky za dlouhou dobu. Miluju Layers of Fear, ale Visage má na to, aby se stal mou novou jedničkou v hororovém žánru. Cesta peklem a já se na to těším!

• Co je Visage?: Hororová hra v duchu P.T. do Silent Hills
• Platformy: PlayStation 4, Xbox One, Microsoft Windows
• Testováno: PC na Intel Core i5-4440, 8GB RAM, GeForce GTX 750
• Vývojář / vydavatel: SadSquare Studio / SadSquare Studio
• Uvolnění: 2. října 2018 (předběžný přístup)