PlayStation Classic: Must-Have nebo sběrač prachu?

Na letošním Tokyo Game Show společnost Sony k velké radosti mnoha nostalgiků (a těch, kteří se jimi stále chtějí stát) oznámila, že oslaví 20. výročí PlayStation stylově mini verzí své klasiky s podporou HDMI, včetně dvou tucet předinstalovaných her. Nyní je také známo, které hry to budou, takže je nejvyšší čas se podívat a prodiskutovat otázku: Vyplatí se vůbec koupě PlayStation Classic?

Především je již nyní jasné, že odpověď na tuto otázku – překvapení – závisí do značné míry na vlastních vzpomínkách a očekáváních, ale nejen. Zde chceme v každém případě zvážit klady a zápory co nejdůvodněji. Z tohoto důvodu se nejprve blíže podíváme na výběr her a poté se podíváme na software, který emuluje hardware PlayStation.

Hry

Po oznámení PlayStation Classic jsme pravděpodobně měli všichni v mysli víceméně jasný seznam přání her, které bychom rádi viděli na mini konzoli Sony. S Final Fantasy VII, Metal Gear Solid, Oddworld: Abe’s Oddysee, Resident Evil Director’s Cut a Tekken 3 Sony nepochybně přidalo do svého portfolia klíčové klasiky, které v mini verzi PlayStationu neměly chybět. Sony si navíc dalo záležet na vyváženém výběru různých žánrů a sestavilo pestrý mix. Jsou zahrnuty následující hry:

• Battle Arena Toshinden™
• Skvělí strávníci 2
• Destruction Derby
• Final Fantasy VII
• velká automobilová krádež
• Inteligentní Qube
• Skákající blesk!
• Pevná kovová převodovka
• pane Drillere
• Oddworld: Abe’s Oddysee®

• Rayman
• Resident Evil™ Director's Cut
• Odhalení: Persona
• Ridge Racer typ 4
• Super Puzzle Fighter II Turbo®
• Sifonový filtr
• Tekken 3
• Tom Clancy’s Rainbow Six
• Zkroucený kov
• Divoké zbraně

Beat-em Ups/ Bojové hry

Battle Arena Toshinden (1995 – Tamsoft) je odpovědí Sony na virtuální stíhačku Sega. Vnesla do žánru mechaniku bočního kroku – jak byla později použita v Tekken 3 – a tak poprvé otevřela třetí dimenzi. Polygonoví válečníci se zde navíc střídavě hrabou nejrozličnějšími sečnými a bodnými zbraněmi. Z historických důvodů a své role avantgardy není Battle Arena Toshinden v žádném případě bezvýznamná. O tom, zda jej lze považovat za ústřední část antologie PlayStation, lze pochybovat, vzhledem k silné konkurenci titulů, o kterých se neuvažuje. Pokud by se jednalo o Battle Arena Toshinden, určitě by byl vhodnější některý z dílů pozdější série.

Sony s Tekken 3 (1997 – Namco) přidalo k PlayStation Classic nejen komerčně nejúspěšnější díl série, ale také čtvrtou nejprodávanější hru na Playstation. Na základě silných stránek svých předchůdců nyní třetí položka v sérii umožnila vyhnout se nepřátelským útokům chytrými kroky do strany (v pozadí nebo mimo něj). Manévr, který získal hravý význam v neposlední řadě tím, že se výrazně snížila výška skoku postav a skákání tak přestalo být osvědčeným prostředkem, jak odolávat všem nepřátelským útokům.

závodní hry

Cool Boarders 2 (1997 – UEP Systems) je snowboardová závodní hra, jejíž předchůdce Cool Boarders lze označit za průkopníka slavnějších a lepších extrémních sportovních her. Tony Hawks by byl lepší volbou, i když by to bylo obtížnější dosáhnout z hlediska práv.

R4: Ridge Racer Type 4 (1998 – Namco) je, nomen est omen, čtvrtým záznamem v sérii Ridge Racer.

To, že na Classic chybí nejprodávanější hra PlayStation, Gran Turismo (1997 – Polyphony Digital), lze vysvětlit i licenčními problémy.

Bojové závodní hry

Destruction Derby (1995 – Reflections Interactive) ve své době zaujalo vlastní fyzikální simulací, individuálně deformovatelnými karoseriemi (v závislosti na rychlosti a úhlu dopadu), odletujícími střepinami a také s tím spojeným modelem poškození, který ovlivnil i ovladatelnost řiditelného vozu. vozidlo; například zničené chlazení vedlo k přehřátí motoru a tím k samovolnému zastavení vozidla.

Twisted Metal (1995 – Single Trac/ Sony) není na rozdíl od Destruction Derby žádnou skutečnou softwarovou implementací American Demolition Derby, respektive European Stockcar, ale zbraňovým šrotem motorizovaných společníků s vlastní historií: Na Štědrý den v (tehdy ještě) vzdálený rok 2005 se řidiči ručně vybraní Calypso poštou setkali podesáté. Výročí každoročního Twisted Metal Tournamentu na život a na smrt (další důkaz toho, že solidní příběh na pozadí, byť žádoucí, není všechno).

(japonská) RPG ([J]RPG)

Po přenesení na řadu dalších platforem si Final Fantasy VII (1997 – Square) – druhou nejprodávanější hru pro PlayStation – nyní můžete v blízké budoucnosti vychutnat na PlayStation Classic (v současné době se vytváří remake). Společně s Cloud Strife a jeho kumpány prozkoumáváme planetu, později pokřtěnou Gaiu, a bráníme se v tahových taktických bitvách proti neochotným. Již intro, město Midgar obklopené kouřícími průmyslovými komíny, odkazuje ke kritice technicko-průmyslové modernizace vlastní názvu a je tak (bohužel) aktuální jako vždy. Příběh Clouda a hlavního záporáka Sephriotha je více než zaslouženou součástí repertoáru. Jediná výtka je, že se do Classicu dostal až sedmý díl. Ale při horní hranici 20 titulů je to pochopitelné.

S Revelations: Persona (1996 – Atlus) je první a tedy dle mého názoru ne zcela reprezentativní díl – stejně jako Final Fantasy – stále pokračující a známá série Persona na Classic. Persona je spin-off série Shin Megami Tensei, která se zabývá okultismem. První část pojednává také o školní třídě, jejíž žáci dokážou vykouzlit fyzické projevy své psychiky – personu, která dává titul. V pohledu z první osoby prozkoumáváme dungeony (typickým způsobem procházení dungeonů, jako je Eye he Beholder nebo nějaká nedávná Legend of Grimrock) a bojujeme náhodně generované tahové bitvy prostřednictvím naší osobnosti proti všem druhům nemrtvých a démonů. ponožky, které zamořují město teenagerů. V neposlední řadě kvůli neúspěšné lokalizaci – postavy byly přizpůsobeny americkému trhu pomocí nejspornějších stereotypů, odkazy na Japonsko i celý quest byly jednoduše odstraněny (především v roce 2009 byl originál přenesen pod názvem Shin Megami Tensei: Persona pro PSP) – druhý díl by byl lepší volbou, i když tento (z dnešního pohledu) primárně stále sází na prvky netypické pro sériovou výrobu.

Wild Arms (1996 – Media.Vision) je třetí RPG ve skupině, která vyniká i svou westernovou atmosférou. Jde o klasickou RPG, jejíž příběh se odehrává ve Filgaii, planetě na pokraji zkázy, charakterizované rozlehlými pouštěmi, suchou krajinou, obrovskými soutěskami a kaňony (v polovině 90. let bylo zjevně jasné, že globální oteplování není aby se s nimi hrálo a mohlo se to řešit co nejdříve). Na začátku jsou na výběr tři protagonisté, jejichž prehistorii je možné nejprve prozkoumat odděleně od ostatních dvou postav, než se v průběhu příběhu setkají a poté se společně toulají zemí Filgaia. V tahových bitvách se skupina vydává zachránit svět, jak jinak by to mohlo být? Vrcholem hry je jistě láskyplně nakreslené a orchestrálně animované intro.

Akční adventura

Grand Theft Auto (1997 – DMA Design), původně vydané pro MS-DOS a Microsoft Windows, bylo s několikaměsíčním zpožděním implementováno také pro PlayStation. První díl kultovní série ukazuje události, stejně jako druhý díl, z pohledu shora. Ve třech různých městech přijímáme objednávky a činíme herní svět nebezpečným pěšky, ale především v autě. V GTA se poprvé setkáme v Liberty City, Vice City a San Andreas. Všechna tři města navštívíme znovu v dalších dílech. Opět z historických důvodů dává smysl zařadit GTA do slavné série her PlayStation Classic. Možná by GTA 2 bylo lepší volbou, i když nastavení bylo futuristické, protože některé mechaniky byly opět vybroušeny a nabídlo to kulatější herní zážitek.

S Metal Gear Solid (1998 – Konami), třetí díl série Metal Gear od Hidea Kojimy, jednoho z nejdůležitějších průkopníků žánru stealth, byl zařazen do výběru her PlayStation Classic. Jako Solid Snake infiltrujeme továrnu na jaderné zbraně na Shadow Moses, vzdáleném ostrově Fox Islands na Aljašce, abychom zastavili speciální jednotku odpadlíků FOXHOUND. Poprvé se akce odehrává v trojrozměrném prostředí. Samotný Solid Snake už není ovládán z izometrické perspektivy shora, ale ve skutečnosti ne z pohledu třetí osoby, ale z poněkud vyvýšené pozice kamery.

S Resident Evil Director’s Cut (1997 – Capcom) společnost Sony zahrnula aktualizaci prvního příspěvku do série Resident Evil a zabalila s ním klasický survival horor do PlayStation Classic. Director's Cut, původně vydaný v roce 1996, byl vydán následující rok, aby překlenul dlouhé čekání na Resident Evil 2. I když nyní existuje (velmi úspěšný) remake hry pro téměř všechny současné platformy, Director's Cut je určitě stále stojí za to navštívit a obdivovat kořeny série v jejich plné kráse. Můžeme být také zvědaví, zda se nyní v Evropě poprvé dočkáme konzolové verze Resident Evil, která kromě PC verze obsahuje i nesestříhané a barevné intro video, nebo zda jsou nůžky na živý plot v pořádku znovu vybaleny aby po letech nerušil americké a evropské publikum.

Logické hry

Intelligent Qube (1997 – Epics) je jednou ze tří logických her na PlayStation Classic a tipem zasvěcených. Ovládáme figurku na hracím poli složeném z kostek, které je široké čtyři bloky a jeho délka se liší podle stupně obtížnosti. Určitý počet bloků se zvedá z hrací plochy a pohybuje se směrem k nám, aby nás vytlačil z hřiště. Úkolem je pomocí postavy označit určitá políčka k vyřešení kostek, které se pohybují směrem k nám.

Mr. Driller (2000 – Namco) byl původně plánován jako třetí díl série Dig Dug, ale byl vydán jako samostatná hra. V kombinaci Dig Dug a Tetris se prokopeme kostkami, které mají především čtyři hlavní barvy (červená, modrá, zelená a žlutá). Kostky stejné barvy lze spojovat a vytvářet větší tvary ze čtyř kusů. Cílem hry je tedy odstranit určité kostky, abyste dosáhli co nejvyšších kombinací a zároveň nebyli kostkami rozdrceni.

Dokončením žánru puzzle je Super Puzzle Fighter II Turbo (1996 – Capcom). Toto je hra inspirovaná Puyo Puyo a Tetris. Z horního okraje obrazovky padají drahokamy spojené do párů; někdy ve stejné barvě, někdy v různých barvách, někdy v kombinaci se speciálními kameny. Cílem je opět vytvořit kombinace k rozpuštění drahokamů. Jak již název napovídá, hratelné figurky jsou převzaty ze Street Fighteru. Ty se zobrazují jako animované avatary ve středu obrázku. Místo této logické hry by byl také přijatelný skutečný Beat-em Up Stree Fighter.

Plošinovka/ skok `n` běh

Začátek v této sekci (podle abecedního pořadí her) je Jumping Flash! (1995 – Exact/ Ultra), která propaguje Sony jako „jednu z prvních 3D plošinovek“. Podle Wikipedie dokonce drží Guinessův světový rekord jako první opravdová 3D plošinovka. Vklouzneme do kovového tvaru Robbita, robota-králíka, kterého řídíme skákáním přes úrovně ve vysokých obloucích z pohledu ega.

Oddworld: Abe’s Oddysee (1997 – Oddworld Inhabitants) je nyní opět nejen skutečnou klasikou, ale také úžasně bizarní hrou. Hlavním hrdinou je titulující Abe, který zde nejen zažije skutečně bláznivou odyseu, ale zároveň vypráví stejný příběh. Abe je Mudokon, a proto člen rasy otroků v Oddworld. V souladu s tím pracuje jako uklízeč v RuptureFarms, továrně na zpracování masa, kterou provozuje Molluck the Glukkon. Vzhledem k tomu, že produktům RuptureFarms docházejí ingredience pro jejich nejžádanější produkty, vedení a vedení prostě plánují vytvořit ze svých vlastních otroků novou lahůdku. Abe se o tomto plánu dozví a rozhodne se uprchnout. Klasickým side-scroller způsobem (srovnatelným s Prince of Persia) vedeme Abeho přes úrovně a pomáháme jemu a dalším Mudokonům uniknout z RuptureFarms. Hra je také náročná na hádanky, protože vždy jde o vyhýbání se nebo eliminaci strážců se spoušťem pomocí všech schopností Abes.

Rayman (1995 – Ubi Pictures), stvoření bez spojení s jeho končetinami, si také našel cestu na PlayStation Classic. V Raymanově světě poskytuje velký Protoon harmonii. Ale jak jsme se dozvěděli v intru, jednoho dne pan Dark ukradne to samé, vyvede z rovnováhy elektrony obíhající Protoon a rozptýlí se do větru. Objevují se různé příšery, chytí voliče a zavřou je do malých klecí, které je hlídají rozmístěné po různých úrovních. Nyní s naší pomocí požádejte Raymana, aby to pokáral a znovu získal Protoon. Jak dobrodružství postupuje, Rayman získává stále více schopností: ze začátku umí jen běhat a skákat, brzy se naučí máchat pěstí a odmrštit ji pryč od sebe, natáčet vlasy jako vrtuli a tím se krátce vznášet nebo zasadit semínka. pěstovat květiny, které mu odteď budou sloužit jako nové platformy. Krásně nakreslený 2D boční scroller, který byl temnou duší mého dětství, s tím rozdílem, že jsem nikdy neviděl titulky. Rayman byl a je opravdu těžký.

Střelec

Siphon Filter (1999 – Eidetic) je stejně jako Metal Gear Solid zástupcem sneak her, který však klade mnohem větší důraz na střelbu vložek a tím i na akci. Kontrolujeme Gabriela Logana, agenta, z pohledu třetí osoby. Společně s naším partnerem Lian Xing jsme na honbě za teroristou Erichem Rhoemerem, přičemž vyšetřování nás zavádí stále hlouběji do zločinecké sítě mezinárodní farmaceutické a biotechnologické společnosti.

Tom Clancy’s Rainbow Six (1999 – Red Storm Entertainment) byl poprvé vydán pro Microsoft Windows, stejně jako GTA, a poprvé portován v následujícím roce pro tehdy aktuální generaci konzolí a Mac OS. První díl této série taktických stříleček se hraje z pohledu první osoby, jak je pro sériovou produkci typické. Před misemi je nutné si je naplánovat na rýsovacím prkně, abyste mohli přísahat AI kolegům na jejich vlastní plán. Myslím, že tento titul opravdu nepotřeboval. Ani tato série neměla na PlayStation žádný zvláštní dopad, ani titul nijak zvlášť dobře nezestárnul. Je to škoda místa, které jste získali, zvláště s ohledem na všechny tituly a série, které se nedostaly na Classic (ale o tom nyní).

Tak by se dalo stručně popsat všech 20 her PlayStation Classic seřazených podle žánrů. Jako milovník klasiky PlayStation však zůstávám poněkud zmatený. Kam se poděly všechny ty série/tituly, které jsou neodmyslitelně spjaty s PlayStation: Gran Turismo, Tomb Raider, Crash Bandicoot, Castlevania: Symphony of the Night, Spyro, již zmíněný Tony Hawk's Pro Skater, Wipeout, R-Type, Silent Hill popř. Parazit Eve, abychom jmenovali jen hrstku chybějících klasik? Některé tituly vybrané společností Sony mohly být bez váhání nahrazeny některým ze zde uvedených, pokud to není nutné.

Ale jak říká anglicky mluvící světová populace: "Nebreč nad rozlitým mlékem." Výběr Sony si také najde své příznivce, a to je dobře. Člověk by se přece nikdy neměl brát tak vážně, aby se styděl povýšit sebe a svůj vlastní názor na úroveň všeho, zvláště tam, kde jde především o otázky vkusu.

Tímto smířlivým závěrečným slovem k výběru her chceme přejít k emulátoru PlayStation Classic, který je podle mého názoru skutečným jádrem věci a díky němuž se celý podnik jeví ve zcela jiném světle, a stává se tak zásadně kritickým. .

Emulátor

Zatímco Nintendo vyvinulo vlastní softwarové řešení pro mini verze svých Nintendo Entertainment Systems (NES Classic Edition) a Super Nintendo Entertainment Systems (SNES Classic Edition) k emulaci odpovídajícího hardwaru, Sony se rozhodlo pro open source variantu s PCSX ReARMed. To je nyní všechno, jen ne špatný emulátor. Naopak. V žádném případě nekritizuji kvalitu softwaru, ale spíše praxi Sony, která toto rozhodnutí doprovází. Protože, jak již bylo zmíněno, PCSX ReARMed je open source emulátor, který Sony nyní komercializuje. Příběh je obzvláště pikantní, protože Sony již podniklo právní kroky proti výrobci (Bleem!) komerčně distribuovaného emulátoru. Sony se ujistí, že použití ReARMed je legální. Z pohledu podnikatelské etiky však zůstává tento přístup více než diskutabilní. A i když je PCSX ReARMed dobrý emulátor, díky své povaze nemůže fungovat tak hladce jako emulátory vyvinuté samotnou společností Sony, protože se musí obejít bez důvěrných znalostí PlayStation a jejího softwaru; znalosti, které mohou mít pouze programátoři a konstruktéři Sony.

To vyvolává otázku, proč by kromě etických a morálních obav měli uživatelé utrácet další peníze za toto řešení, pokud již dotyčné hry vlastní nebo si je mohou koupit v originále levněji než samotná PlayStation Classic? V tomto případě lze hry hrát na vámi zvoleném emulátoru, který lze také individuálně přizpůsobit. Díky nekontrolovatelné retro vlně nyní existuje mnoho možností a návodů, jak si sestavit vlastní malou retro konzoli. Jako operační systém a emulátor označujeme například Raspberry Pi s Retropy nebo Recalbox.

Přitažlivost kolekce originálního hardwaru navíc spočívá v tom, že hry lze hrát v nativním prostředí, v tomto případě emulačním řešení speciálně vyvinutém společností Sony, na jedné straně s cílem zaručit plynulý herní zážitek, ale především proto, že součástí sbírky je i software. O toto dvojité potěšení jsme byli ošizeni výběrem open source emulátoru.

3. (předběžný) závěr

Po důkladné předběžné kontrole PlayStation Classic zůstává bledá pachuť. Sony sice pečlivě vybralo 20 předinstalovaných titulů tak, aby reprezentovaly širokou škálu žánrů ve vyvážené distribuci, ale nevzalo v úvahu nespočet klasik, které kdysi utvářely PlayStation a jindy dávaly přednost méně známým zástupcům žánrů. Samotný výběr her tedy není povinným doporučením ke koupi. To je doprovázeno sporným rozhodnutím Sony – z etického, morálního a výkonnostního hlediska – použít PCSX ReARMed jako open source emulátor spíše než nativní rozhraní. Jelikož je nám ale tento emulátor i tak k dispozici zdarma, nejedná se ani o okamžitý povinný nákup PlayStation Classic. Snad základní kvalita stroje zase potáhne kormidlo a setře mé námitky. Vydání téhož dne 3. prosince to brzy ukáže. Napětí stoupá.

Co je PlayStation Classic? Mini replika první konzole PlayStation s 20 předinstalovanými kultovními hrami.
Vývojář / vydavatel: Sony
Uvolnění: 3. prosince 2018
Odkaz: Oficiální webové stránky