Recenze filmu: Bad Times at the El Royale

Trailery jsou čím dál horší. Většinou příliš dlouhé, ukazují v závislosti na žánru nejlepší části filmu, jsou sestříhány na zdánlivě stále stejnou hudbu stejným způsobem a nevyhýbají se ani masivním spoilerům. Fanoušek upoutávek, jako jsem já, je rád, když se objeví něco opravdu čerstvého, jako je upoutávka na „Bad Times at the El Royale“. Pokud i film dokáže dodržet to, co předpremiéra slibuje, pak tu máme spokojeného kritika a film, který stojí za to vidět hned na začátku.

OBSAH

Jednoho krásného nedělního odpoledne, někdy kolem roku 1970, přijíždí starostlivá zpěvačka Darlene do El Royale, kdysi slavného, ​​ale nyní poněkud zchátralého hotelu, který se nachází přímo na hranici mezi Kalifornií a Nevadou. Ve vestibulu se seznámí se starším otcem Flynnem a neatraktivním prodejcem vysavačů Laramiem Sullivanem, kteří už netrpělivě čekají na nevystopovatelného pážeče. Když se Miles, jak jeho jméno napovídá, konečně objeví, aby dal novým hostům klíče od pokoje, přichází další host. Zjevně nervózní a víc než jen nepřátelská Emily.

Rychle se ukáže, že tu nic není takové, jaké se zdá být a každý tu má co skrývat, dokonce i hotel samotný. Sullivan, který rozhodně neprodává vysavače, je první, kdo zde narazil na znepokojivé události a uvedl do pohybu sled událostí, které nikdo nemohl předvídat. Na hosty El Royale čeká bouřlivá a vysoce výbušná noc venku i uvnitř. Ten, jehož ráno se rychle stane jediným cílem.

© 2018 Twentieth Century Fox

KRITICI

sedm lidí, jeden hotel, jedna noc. Toto je, velmi stručně řečeno, nastavení Špatné časy v El Royale. Toto je v podstatě komorní kousek a každý, kdo se cítí připomenut Hateful Eight už přemýšlí správným směrem. Tu a tam je skutečné dění znovu a znovu přerušováno flashbacky nebo nahrávkami, aby divákovi poskytly další a další informace o pozadí kousek po kousku. Noční události navíc neprobíhají vždy chronologicky, nebo se věci dějí synchronně a vidíme je z různých perspektiv.

Silný scénář je nejdůležitějším předpokladem, aby film tohoto druhu fungoval. Na jednu stranu musí být děj dostatečně poutavý, aby kompenzoval prostorové omezení a nedostatek dalších nebo nových postav. Navíc tyto postavy musí být věrohodné a jednat srozumitelně, jinak se dům karet příběhů zhroutí. A konečně, člověk musí přesně vědět, kde a jak často přerušuje současnou akci, jinak riskuje přerušení napínavého oblouku nebo zmatení či přetížení publika. Jediným nedostatkem je doba běhu, protože i když je film zábavný od začátku do konce, jedna nebo dvě minuty by mu udělaly méně dobrého.

© 2018 Twentieth Century Fox

V tomto bodě Drew Goddard, který je také zodpovědný za scénář a režii, dokazuje, že jeho první dílo Chata v lese (kterou napsal společně s Jossem Whedonem) nebyla náhoda. Ten muž má dobrý talent dostat své publikum pevně pod kontrolu, znovu a znovu je svádět na scestí a zároveň jim poskytovat informace, aby je investoval. To, že se křivka napětí během této doby pomalu, ale neustále napíná, se projeví až ve chvíli, kdy začnou bolet kotníky na rukou z fixovaných drápů.

Pro takovou komorní hru je důležitá i zajímavá výprava a její podání. El Royale a éra, ve které se historie odehrává, je pro to jako stvořená. Vietnamská válka, hippies, všude tajné služby plus kdysi slavný hotel navštěvovaný nejrůznějšími velkými jmény z politiky a showbyznysu, který je dnes téměř prázdný, ale z neznámých důvodů stále v provozu. Toto nastavení samo o sobě přináší auru tajemství, spiknutí a zločinů, než se děj skutečně rozjede.

A pak je tu samozřejmě obsazení. V tak malém ansámblu herci nemusejí jen věrohodně prezentovat své role, ale nesou i děj a tím i celý film, protože nenásleduje něco jiného nebo „více“. Zde je Jeff Bridges jako otec Flynn, opět zářící ve špičkové formě. I když se rychle ukázalo, že farář má v sobě málo svatosti, od prvního okamžiku měl na své straně všechny sympatie. Jon Hamm si víceméně opakuje svou přehlídkovou roli z Mad Men, ale tohle sem perfektně sedí. Zbytek ovladatelného obsazení je také přesvědčivý v plné délce, přičemž je třeba zmínit ještě Dakotu Johnson, které by po sérii 50 odstínů nikdo nevěřil, že má nějaký herecký talent. A samozřejmě poklona Chrisu Hemsworthovi, který se touto rolí hodně vymyká ze své superhrdinské komfortní zóny.

© 2018 Twentieth Century Fox

Což by nás přivedlo k řemeslné části. A právě zde Goddard nasazuje korunu svému již tak naprosto povedenému komornímu thrilleru. Báječná výprava a kostýmní výprava jsou jen začátek. Pestrobarevné snímky zachycené úžasně pestrou kamerou a odpovídající době nabízejí šikmý kontrast k více než jen ponuré zápletce. Neobvyklá, ale efektní nastavení, příliš dlouhé záběry a tvrdé střihy si navzájem dávají kliku a začleňují do celkového díla množství flashbacků, které plynule a homogenně přerušují skutečné události. Poklona také redaktorovi. Speciální efekty se omezují spíše na masky a některé malé kaskadérské kousky, ale jsou přesvědčivé v plné délce.

Velkou pochvalu si zaslouží i soundtrack a Sounddesign. První zachycuje dobu a především proměny doby, ve které Zlé časy hry, celkem excelentně, ve kterých se opírá o veskrze známé, ale hudebně nesmírně odlišné populární písně. Je to nádherná ilustrace propasti mezi generacemi, která nikdy nebyla tak hluboká jako ve Spojených státech. Navíc dlouhé nastavení s vynikajícím zvukovým designem se používá k zahřátí už tak katastrofální nálady.

© 2018 Twentieth Century Fox

jako výsledek

Špatné časy v El Royale je napínavý a brutální thriller ve stylu komorní hry. I když ne všechny zvraty jsou opravdu překvapivé a film je možná až příliš dlouhý, stále se musíme vypořádat s poutavým a neobvykle vystavěným kouskem kinematografie, ve kterém je tolik audiovizuální kreativity, jak by se od moderního filmu nikdy nečekalo. Hollywoodská produkce. Navíc je tu herecké obsazení, které se s lehkostí a radostí zhostí nelehkého úkolu unést celý děj, a režisér, který dokázal, že jeho debut nebyl náhodou a že na jeho tvorbu můžete být i nadále zvědaví. , i když se zjevně inspiroval Tarantinovými stylistickými prostředky.