Darksiders 3 v testu

Poté, co se v roce 2012 objevil Darksiders 2, bylo kolem série kolem apokalyptických jezdců na dlouhou dobu velmi tiché. Dlouho se nikdo neodvážil doufat ve třetí díl, protože na konci téhož roku THQ, tehdejší vydavatel, vyhlásil bankrot. Společnost byla rozdrcena a zatímco ostatní značky, jako Metro nebo Company of Heroes, byly prodány jiným vydavatelům, Darksiders nenašli kupce – až do roku 2014, kdy Nordic Games vzali jméno THQ včetně všech zbývajících značek za nehty. A tak nyní, šest let po posledním díle, můžeme konečně zažít, o čem je hněv, sestra války a smrti.

Sedm smrtelných hříchů

Poté, co je pomýlená jezdecká válka zajata ohnivou radou a musí se zodpovídat za předčasné spuštění apokalypsy, přivolá na sebe hněv své sestry a dá jí záludný rozkaz: Uprostřed zuřivých bojů mezi anděly a démony, má znovu zachytit zosobněných sedm smrtelných hříchů, které jako by zmizely ve válečné vřavě. Nelichotivá současnice se neochotně vydává na zem, aby vystopovala výtržníky – i když se brzy ukáže, že nejen její bratr, kterému se před koncilem s potěšením posmívala, ale i ona sama se stala obětí spiknutí zahrnujícího všechny říší. To, co bylo zpočátku jen rozkazem k vzteku, se rychle stane osobní kampaní.

Děj Darksiders 3 se odehrává víceméně souběžně s tím prvním dílem, což samozřejmě zahrnuje i přesahy a určitou rozpoznávací hodnotu v nastavení. Muži z Gunfire Games, mezi nimiž se motají mnozí z původních tvůrců série Darksiders, zůstávají věrni předchozí linii a roztáčí příběh kolem biblických mýtů a dalších legend stejným směrem. Bohužel se děj skutečně rozjíždí až velmi pozdě a jako celek musí být v tomto ohledu v souladu se svými předchůdci.

Dark Soulers?

Pokračovat bude také tradice nechat každý nový titul nabrat trochu jiný směr z hlediska hratelnosti. Zatímco Darksiders byl často označován jako „dospělá Zelda“ jako akční adventura plná puzzle, Darksiders 2 byl více otevřený svět a zavedl systém Loot založený na Diablu. Tady, ve třetím díle, byli Dark Souls a Bloodbourne evidentně vzati za vzory. Tentokrát se tedy v boji soustředíme jak na způsobování poškození, tak na útěk před ním, protože i zásahy od těch nejmenších protivníků na začátku hry znatelně decimují životní energii našeho hlavního hrdiny – pouhé mačkání knoflíků vás nikam nedostane . Místo toho musíte uhýbat, přičemž perfektně načasovaný úskok nabízí možnost zahájit obzvláště těžký útok proti soupeři. Protivníci přicházejí poměrně brzy s různými útoky, které chtějí být rozpoznáni a obratně obejití. Přes všechny podobnosti se svým mentálním vzorem se Darksider’s 3 obejde bez laťky odolnosti, díky čemuž jsou souboje na jednu stranu akčnější, ale na druhou také méně taktické. Výdrž supluje jakási magická lišta, která se zabíjením nepřátel zaplňuje postupně a jakmile se zcela zaplní, lze v pár vteřin trvajícím krvavém šílenství opět vybít. Vztek navíc může v průběhu hry postupně nabývat různých elementárních forem, mezi kterými si může libovolně vybírat. Ty jí nejen umožňují přístup ke konkrétní zbrani, kterou lze použít kromě standardního biče, ale také ovlivňují její ovladatelnost. Může například protékat lávou ve stavu ohně nebo se vznášet vzduchem ve stavu blesku. O tom je většina hádanek, stejně jako v druhém díle, bohužel dost tence posetých. Kdo si přál návrat puzzle zátěže z prvního dílu, bude asi zklamán.

Bloodsideři?

Struktura úrovní také zjevně vychází z From Software Games, i když nikdy nedosahuje jejich kvality. V každém rohu najdete ukryté předměty, těžko objevitelné boční průchody, které vedou k dobře střeženým pokladům, nebo zkratky do dříve putovaných oblastí. Ty druhé nejsou tak důležité jako jejich předchůdci, protože Darksiders 3 nabízí i celkem pohodlnou a propracovanou funkci rychlého cestování. Vulgrim, démon a cestující obchodník, který také nabízel své služby ve svých předchůdcích, je zde protějškem táborového ohně v Dark Souls. Duše nasbírané zabíjením nepřátel lze buď vyměnit za různé předměty, nebo je můžete investovat do vylepšení úrovně. Takto nakoupené body úrovně pak lze rozdělit pouze do tří hodnot vzteku: Životní energie, fyzické a magické poškození. Můžete se také teleportovat tam a zpět mezi Vulgrimovými stánky. Konečně, další NPC nám umožňuje vylepšovat naše zbraně výměnou za materiály nalezené nebo zakoupené od Vulgrima.

Shromážděné duše zůstávají během smrti na místě, zatímco vztek se nachází v poslední navštívené větvi démonického obchodníka. Obnovte všechna zabitá monstra s výjimkou bossů a izolovaných středních nepřátel. Tento mechanismus je známý také z modelů, ale Darksiders 3 je ke svým hráčům o něco laskavější: Zde zůstávají opuštěné duše připraveny k opětovnému sbírání i poté, co znovu zemřou na jiném místě – za předpokladu, že spásáte všechny cesty, které máte. odebrané dříve, takže se již nasbíraných duší nemusíte vzdát jako definitivně ztracené.

Celá hra vypadá jako odlehčená verze Bloodbourne: Levelable stats, ale pouze tři; klikatý a uzavřený herní svět, který zdaleka nedosahuje složitosti originálu; protivníků, kteří jsou vědomě a někdy i běžně rozmístěni v úrovních a vzkřísí se až při smrti postavy, ale jen výjimečně dosáhnou jemnosti a nebezpečnosti temné duše. A také systém upgradu funguje velmi podobně, ale je mnohem méně složitý.

Opravdu velkým rozdílem oproti velkému modelu je úroveň obtížnosti, kterou lze nastavit pomocí Darksiders 3. Ve standardním režimu se nepřibližuje temné duši, ale s rostoucím pokrokem se stává znatelně těžší. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o druhou ze čtyř úrovní obtížnosti, neměl by se skutečný milovník bolesti příliš odradit. Dalším pozitivním aspektem je, že i v Darksiders 3 můžete najednou někde ve vedlejší chodbě narazit na kladivo-tvrdého minibosse, kvůli kterému bledne i boss zóny.

A osmý smrtelný hřích…

Technicky se Darksiders 3 prezentuje velmi smíšeně. Zatímco grafický styl známý z předchůdců je zachován a nadále boduje svými výraznými, komiksovými postavami, kvalita světa, kterým je třeba projít, se masivně liší. Základní design téhož se povedl po celou dobu, na mnoha místech však zůstávají prostředí nepříjemně nepříjemně na detaily chudá a nudná. To, že i přes tyto nedostatky se motor vždy zdá být přetížený a snímková frekvence se kazí, je možná optimalizovatelná maličkost, nicméně velmi nešťastná.

Horší než pár pádů výkonu je hrstka vážných chyb, se kterými jsem se musel vypořádat v neopravené předběžné verzi. Jeden z nich mi právě sežral paměť přes 20 hodin hraní a donutil mě začít znovu. Přestože již byly aplikovány první záplaty, nemohu říci, zda toto riziko stále existuje. Zdá se však, že další problémy, jako je únik paměti nebo sotva fungující ovládání klávesnice, jsou již vyřešeny.

Pro uši je nabízen prvotřídní hlasový výstup, stejně jako u předchůdců, který se nemusí skrývat za propracovanou produkci animovaných filmů. Vysoká hudební kvalita je také zajištěna, i když samotné melodie se od obvyklých liší jen nepatrně. Výjimkou jsou dramatické kousky v soubojích s bossy, které při těchto sekvencích ženou už tak vysokou hladinu adrenalinu ještě výš. Hluk a zvuky na pozadí jsou také velmi dobře provedeny, zvláště různé údery zbraní zní velmi přesvědčivě. V oblasti zvuku tedy hře není téměř nic špatného.

FAZIT

Ať už se vám blízké pokračování Darksiders 3 a série Dark Souls líbí nebo nelíbí, každý se musí rozhodnout sám. Pro mě jako fanouška obou franšíz byla tato skutečnost každopádně pozitivním překvapením. I když se hra v žádném ohledu neblíží originálu, je zábavná a pro mě osobně se Darksiders 3 řadí po prvním díle, ale před dílem 2. Kromě bolestivě vynechaných (protože až příliš vzácných) hádanek, občas Největším bodem kritiky jsou vážné technické problémy, které byly dodány s mnou testovanou verzí. Kdo měl rád předchůdce a dokáže se zmiňovanými změnami sžít, jistě si užijí dobrodružství hněvu.

Co je Darksiders 3? Dlouho očekávané pokračování akční dobrodružné série o apokalyptických jezdcích
Platformy: PC, PS4, Xbox One
Testováno: PC
Vývojář / vydavatel: Gunfire Games / THQ Nordic
Uvolnění: 27. listopadu 2018
Odkaz: Oficiální webové stránky